Už jsem psal o AFP, která sdružuje jednotlivce i organizace, které generují příjmy pro rozličné charitativní účely. Všech 30 tisíc členů AFP musí respektovat Kodex etických zásad a standardů AFP, jehož cílem je podpořit etický fundraising.
Jak si má počínat fundraiser?
Vedle etických zásad AFP pomohlo zformulovat také 5 univerzálních principů dárcovství (viz zde), které odrážejí významnou úlohu fundraiserů při rozvoji filantropie a aktivního občanství. Tyto principy tvoří:
• Čestnost: Fundraiseři by měli vždy jednat čestně a poctivě, aby byla chráněna důvěra veřejnosti a dárci ani příjemci daru nebyli oklamáni.
• Respekt: Fundraiseři by měli vždy jednat s respektem ke své profesi a organizaci a s respektem k důstojnosti dárců a příjemců daru.
• Integrita: Fundraiseři jednají otevřeně a zohledňují svou zodpovědnost za důvěru veřejnosti. Měli by otevřeně informovat o jakémkoli aktuálním či potenciálním střetu zájmů. Mají také povinnost vyhnout se jakémukoli osobnímu nebo profesnímu selhání.
• Empatie: Fundraiseři pracují způsobem, který podporuje jejich záměr a povzbuzuje ostatní k tomu, aby respektovali stejné profesní standardy a závazky. Měli by si vážit soukromí jednotlivce, svobody volby a rozmanitosti všech forem.
• Transparentnost: Fundraiseři poskytují včasné, jasné a srozumitelné zprávy o své práci, o tom jak je nakládáno s dary i o nákladech a výdajích.
Zaujalo mě, že jedním z jednoznačných principů, které se zdají být jednoznačně přijímány a se kterým jsme se setkali nejen u AFP, ale také v Utahu u FRCI je zásada, že fundraiser měl za svou práci dostávat pevnou mzdu a ne být vyplácen z podílu na získaných prostředcích. Cílem má být ochrana neziskové organizace, aby se jako v případě veleúspěšné britské kampaně Wishing Well Appeal for Great Ormond Street Children’s Hospital nestalo, že fundraiser bude dostávat podíl ze zisku ještě i 20 let poté, co kampaň skončila. Na druhou stranu ale musím říci, že právě u této dětské nemocnice odvedl fundraiser skvělou práci s nízkými náklady, takže se to jistě vyplatilo i nemocnici.
Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere?
S etikou dárcovství souvisí i otázka, jaký dárce je pro organizaci přijatelným partnerem a kde by přijetí daru mohlo jít proti misi organizace. Tak například spolky žen proti alkoholu za volantem nepřijímají finance od prodejců lihovin nebo ekologické organizace od firem, které významnou měrou přispívají ke znečištění životního prostředí. Zároveň se ale každé organizaci může stát, že se dostane do situace, kdy jí byl nabídnut dar, ale zároveň si není jista, jestli jej může přijmout.
Takovým příkladem může být nabídka daru ve výši 350 000 liber, kterou dostala v roce 1997 Oxfordská univerzita od Gerta Rudolpha Flicka. Přestože by takový dar pomohl zvýšit úroveň studia a zabezpečit univerzitu, rozhodla se škola nakonec peníze odmítnout kvůli spojení Flickovy rodiny s nacisty.
Zjednodušit rozhodování by neziskové organizaci měla jasně definovaná politika ohledně toho, jaký dárce je pro ni nepřijatelný. Ani ta ale pravděpodobně v hraničních případech jasné řešení nedá.
Žádné komentáře:
Okomentovat