Jaká práva má dárce?

Co myslíte, jaká je primární motivace lidí, aby finančně přispěli neziskové organizaci? Je to zaměření dané neziskovky? Jsou to daňové úlevy, které může dárce uplatnit? Podle Scotta Hansena zakladatele Rady pro fundraising (FRCI), se kterým jsme měli možnost se před několika dny setkat v Salt Lake City,  je to jinak: „Primárné motivací k tomu, aby lidé dané organizaci darovali, je to, že jsou jí o příspěvek požádání. Teprve až na druhém místě je zaměření dané organizace a daňové bonusy jsou až daleko za předchozími.“ Tato zkušenost ukazuje důležitost fundraisingu jako takového. Rozvoj dárcovství má v USA dlouhou tradici, je velmi profesionalizován a důležitou roli zde hraje autoregulace prostřednictvím etických kodexů.  

Rozvinutá filantropie

Na rozdíl od České republiky, kde jsou pro většinu neziskových organizací nejdůležitější příjmy z veřejných rozpočtů, v USA hrají velmi podstatnou roli právě dary jednotlivců a firem (dotace z veřejných rozpočtů tvoří v USA jen 9% příjmů neziskových organizací). Celkově sice příjmům neziskového sektoru vévodí z více než 70% platby za poskytnuté služby a výrobky, toto číslo však určitým způsobem zkreslují především velké instituce jako jsou školy, nemocnice, divadla nebo muzea. Příspěvky od privátních dárců tak sice tvoří „jen“ 12,5% celkových příjmů, pro řadu organizací jsou ale příjmem zcela převažujícím.

Velmi zajímavé je to, že naprostou většinu (77,3%) darů tvoří příspěvky fyzických osob. Pokud bychom mezi ně započítali i odkazy formou závěti, dostáváme se dokonce k číslu 85% všech darů. Příspěvky firem a granty nadací tak tvoří jen menší podíl (5,2, resp. 9,8%).

Základní práva donora?

Pokud se má Američan rozhodnout, zda neziskové organizaci, která jej právě oslovila, přispěje nebo ne, co mu může rozhodování usnadnit? Například to, na kolik má dané organizace propracovanou politiku ohledně dárcovství, zda má vypracovaný kodex dárcovství a zda je ona nebo fundrasiser, kterého si najala, členem odborné asociace jakou je například AFP.

AFP už více než 50 let podporuje důvěru dárců, jakož i efektivní a etický fundraising. Aby dárci, kteří finančně podporují neziskové organizaci, věděli, co mají právo očekávat od organizace, které finančně přispějí, iniciovala AFP vznik Listiny práv donora. Podle ní má každý dárce právo:

1)    Být informován o misi organizace, o způsobech, jakými organizace chce využít darované prostředky a o její způsobilosti využít dar efektivně k zamýšlenému účelu.
2)    Znát totožnost členů správní rady organizace a očekávat, že tito budou obezřetně vykonávat dozor nad fungováním organizace.
3)    Na přístup k nejčerstvějším finančním informacím.
4)    Být si jistý, že dar bude použit pro účel, za kterým byl poskytnut.
5)    Na přiměřené uznání a ocenění.
6)    Být si jist, že s informací o dárcovství bude nakládáno s respektem a důvěrností vyžadovanou zákony.
7)    Očekávat profesionální přístup od všech jednotlivců reprezentujících organizaci.
8)    Být informován o tom, zda ti, kdo žádají o dar, jsou dobrovolníci, zaměstnanci organizace nebo najatí zástupci.
9)    Mít možnost, aby jeho jméno bylo vymazáno z jakéhokoli mailing listu, který by organizace chtěla s kýmkoli sdílet.
10)    Mít možnost se v souvislosti s poskytováním daru na cokoli zeptat a obdržet rychlou, pravdivou a otevřenou odpověď.

K pravidlům, která AFP vyžaduje po samotných fundraiserech, se dostaneme v příštím příspěvku.

Udělej si sám aneb síla neziskového sektoru v USA

„Federální vláda je dobrá jen ve dvou věcech: v ničem a v přehnaných reakcích.“ glosuje daňový expert washingtonské Asociace profesionálních fundraiserů (AFP) pro Američany typickou snahu po minimalistickém státu.

Právě začal náš třítýdenní program zaměřený na management neziskových organizací. Toho se mohu účastnit, neboť jsem společně s leadery neziskových organizací z dalších 18 zemí světa dostal pozvání k účasti v programu IVLP, v rámci kterého už 60 let usiluje vláda USA o rozvoj vzájemného porozumění mezi Američany a dalšími národy. I my tak máme možnost v rámci tři týdny trvajícího pracovního pobytu poznat blíže americkou společnost a politické i kulturní vlivy, které ji formují.

Víme sami nejlépe, co je potřeba

Vedle dalších typických charakteristik americké společnosti, jako je vysoký počet věřících nebo důraz na individualitu a práva a svobody jednotlivce (mezi které patří jak velmi široce pojímaná svoboda projevu, tak i pro Evropana těžko pochopitelné trvání na právu vlastnit zbraň), je právě nedůvěra v to, aby se o problémy jednotlivců a komunit staral stát, zásadní pro pochopení neuvěřitelně silného amerického neziskového sektoru.

Podle Akrama Eliase, odborníka na americký politický systém a společensko-kulturní fenomény, charakterizuje Američany tendence „My známe problém, my známe řešení.“ Tato tendence, která zároveň znamená převzetí odpovědnosti za problémy, které nás obklopují, pak vede k tomu, že Američané mají potřebu se organizovat v rozličné formy neziskových organizací. Decentralizované, ale organizované formy svépomoci, prostřednictvím kterých v Novém světě vznikaly nemocnice, školy i vězení, ostatně zaujaly už francouzského historika Alexise de Tocqueville, který o své návštěvě USA, kterou podniknul v roce 1831, referuje v díle Demokracie v Americe.

Ekonomická síla

Dnes je u federálního daňového úřadu (IRS) registrováno asi 1,6 milionu organizací. Církevní kongregace, kterých je více než 300 tisíc, a malé místní asociace se přitom registrovat nemusejí. Neziskové organizace se podle své oficiální mise a programových aktivit třídí do více než 600 kategorií, nejvíce z nich ale zahrnují sociální služby (26%), církevní organizace (22%) a vzdělávací instituce (15%). Mezi jejich hlavní role patří podpora občanské angažovanosti, sociální péče, podpora kultury a církevních aktivit, vedle toho ale mají neziskové organizace také nezanedbatelný ekonomický vliv.

V roce 2008 neziskové organizace v USA zaměstnávaly 13,5 milionu lidí a 543 miliard dolarů vyplacených na mzdách tvořilo téměř 10% všech mezd. Tato čísla přitom nezapočítávají dobrovolníky, kterých je také obrovské množství. Podle washingtonského Městského institutu tak neziskové organizace přispívají k 5% k americkému HDP. To už je síla, se kterou je potřeba počítat.