Jak dopravit humanitární pomoc

Když došlo v lednu 2010 k zemětřesení na Haiti, vyzvalo vedení Miami, kde pobývá četná haitská menšina, občany k tomu, aby na nejbližší policejní nebo hasičskou stanici donesli jídlo, oblečení a další věci, které by mohli postižení potřebovat. Takto se podařilo sesbírat obrovské množství věcí. Lidé darovali plechovky jídla, deky, kabáty. Nic z toho ale na Haiti nedorazilo. Vše bylo bez ladu a skladu naskládáno do velkých krabic a protože se předem nemyslelo na to, že je potřeba také věci roztřídit, zkontrolovat datum spotřeby a zajistit, aby se pak věci dostaly k těm, kteří je opravdu potřebují, neměl pak nikdo kapacitu na to, aby vůbec pomoc opustila USA.

Právě na slunné Floridě jsme navštívili organizaci Americas Relief Team (ART), která usiluje o zajištění toho, aby humanitární pomoc skutečně dorazila do zemí postižených přírodní katastrofou. Její ředitel Teo Babun mě zaujal nejen efektivně řízenou malou organizací s velkým dopadem, ale i svým životním příběhem.

Změna v poločase  

Jak nám v rámci diskuse prozradil, věnoval se Teo A. Babun po řadu let úspěšně podnikání a založil několik společností zaměřených na obchod mezi USA, Kubou a Karibikem. Po přečtení knihy Boba Buforda Poločas, která rozhodl se její myšlenky aplikovat na svůj život, prodal většinu svých společností a začal se intenzivně věnovat neziskovým činnostem. V roce 2004 pak založil Americas Relief Team (ART). Při jeho řízení nadále využívá se předchozí kontakty a zkušenosti ze ziskové sféry.

Specialisté na logistiku

ART sám neshromažďuje humanitární pomoc, ale specializuje se na její logistiku. Díky množství kontejnerů, jejichž přepravu každoročně zajistí, je ART schopen vyjednat si u přepravců slevy, na které by jednotlivé humanitární organizace nedosáhly. Protože v době po humanitární katastrofě je potřeba jednat rychle, plánuje ART transporty v oblasti Střední a Jižní Ameriky dostatečně dopředu a úspěšně u dopravců vyjednává také dopravu určitého množství humanitární pomoci zdarma.

Své služby nevládním organizacím ART poskytuje zdarma, vedle toho na svých stránkách zpřístupnil také online kalkulátor nákladní dopravy, který má dalším humanitárním organizacím pomoci spočítat si náklady spojené s vypravením humanitární pomoci.   

Vedle zajištění samotné dopravy potravin a dalším věci ART usiluje také o vyjednávání s vládami zemí, do kterých pomoc dopravuje, aby nezaváděly clo na humanitární pomoc a neztěžovaly tak nevládním organizacím snahu o dopravení pomoci k obětem. Země třetího světa postižené přírodní katastrofou totiž mnohdy poté, co opadne první období po katastrofě, vidí v přílivu humanitární pomoci také příležitost jak pomoci svému státnímu rozpočtu.

Co je ale na ART nejzajímavější, je to, jak iniciuje a využívá spojení s řadou partnerů v neziskové oblasti i businessu. A příběh Tea Babuna ukazuje, že lidé nemusejí rezignovat na své sny ani ve středním věku. Mnohdy to může být naopak ta pravá příležitost…

City Year

Každých 26 vteřin student v Americe předčasně opustí střední školu. Co se dá udělat pro to, aby více mladých lidí dostudovalo, našlo si lepší práci a tedy aby profitovala celá společnost? Velmi inspirativní návod nám nabídli ve floridské pobočce neziskové organizace City Year. 

Mladí lidé mohou změnit svět

City Year založili v roce 1988 dva tehdejší studenti Harvardu s přesvědčením, že mladí lidé mohou být mocným zdrojem pro řešení nejzávažnějších společenských problémů země. Mladí lidé, nejčastěji po skončení střední či vysoké školy, dostávají příležitost rozvinout nové schopnosti a dovednosti prostřednictvím desetiměsíčního dobrovolného programu. Po uvedenou dobu dostávají stipendium, které jim umožní skromné živobytí a po ukončení programu mají nárok na příspěvek na vzdělání z programu AmeriCorps ve výši 5 500 dolarů. Ten může být využit na financování studia či splátky úvěru na již zaplacené školné. Vizí City Year je to, že jednoho dne bude nejčastější otázkou, kterou budou mladí lidé klást, „Kde budeš plnit svůj rok dobrovolné práce?“.

Pomoc udržet se na škole

Výzkumy ukazují, že je možné předem identifikovat studenty, u kterých je vysoké riziko, že nedokončí střední školu, už v 6. třídě. Varovnými indikátory jsou vysoké absence, špatné chování ve třídě a špatný prospěch v matematice a angličtině. City Year zapojuje mladé lidi s cílem zaměřit se na tyto indikátory a pomoci studentům udržet se na střední škole a odmaturovat. Vedle toho ale dobrovolné působení na školách v těchto mladých lidech rozvíjí schopnosti leaderů občanské společnosti, které mohou zúročit ve svém dalším životě.

Statistiky City Year říkají, že jeho dobrovolníci za posledních více než dvacet let odpracovali přes 23,2 milionů hodin a pomáhali 1,1 milionu dětí. Přitom například v roce 2010 se u 90% studentů, se kterými dobrovolníci City Year pracovali, zlepšily studijní výsledky a 88% učitelů ve výzkumu jednoznačně souhlasilo, že členové jednotek City Year  pomohli studenty motivovat k tomu, aby se lépe učili.

Neziskovka jako podle studie z Harvardu

City Year je inspirující organizací i z hlediska svého fungování. Jak nám během setkání v Miami řekl místní pobočky City Year Saif Ishoof, „Fungování City Year bývá přirovnáváno k případovým studiím ekonomie z Harvardu. Je to tím, že zakladatelé opravdu byli studenty Harvardu a první pobočka vznikla v Bostonu.“ Z celé návštěvy pak výrazně sálala značka City Year, od rudé bundy, kterou měl Saif oblečenou přes košili s kravatou, přes základní hodnoty organizace namalované velkými písmeny v kanceláři, až po velmi entuziastické příspěvky dalších pracovníků City Year, které zazněly v diskusi. Každý člen City Year také prvních několik týdnů z desetiměsíční služby stráví tím, že se seznamuje s hodnotami, firemní kulturou a stylem práce organizace. Neziskový City Year má vyvinutý systém průběžného hodnocení zaměstnanců i další firemní politiky, podobně jako úspěšné firmy obchodní.

Později na Harvardu dokonce vzniklo několik případových studií, které se přímo City Year věnují.

Jak uvést idealimus do praxe

Podstatou fungování a kulturou City Year je idealismus. Není to ale idealismus pouze jako pozitivní nastavení mysli nebo dokonce naivní přístup k životu a realitě, ale idealismus jako schopnost, kterou je možné si osvojit a uvést do praxe. Idealismus v City Year zahrnuje schopnost PŘEDSTAVIT SI lepší svět, ZAPOJIT lidi a zdroje do své vize, TRANSFORMOVAT pomocí tvrdé práce existující realitu ve svou vizi a INSPIROVAT ostatní, aby se také vydali na cestu idealismu.

Kde budete svůj rok dobrovolné práce plnit vy?  

Dobrovolnictví v USA

Dárcovství není jediná síla, která hýbe neziskovým sektorem v USA a nahrazuje i roli státu v mnoha oblastech.

Dalším podstatným elementem je dobrovolnictví. V roce 2009 se do dobrovolné činnosti pro nebo skrze neziskovou organizaci zapojilo 26,8% dospělých Američanů, přičemž 7,1% z nich dobrovolně pracovalo každý den. Celkově dobrovolníci v roce 2009 bezplatně odpracovali 15 miliard hodin, což by v přepočtu na průměrnou mzdu znamenalo téměř 279 miliard dolarů.

Služba Americe: zapojit se může každý

Kus práce při podpoře dobrovolné práce a dobrovolnictví vůbec udělá každý rok organizace zvaná Corporation for National and Community Service. Tato agentura každoročně prostřednictvím svých 3 programů zapojí do dobrovolné práce více než 1,5 milionu Američanů.

Hlavními programy CNCS jsou:

1) Senior Corps (Sbory seniorů)

Tato iniciativa propojuje život lidí starších 55 let s organizacemi, které jejich práci potřebují. Může se jednat o podporu dětí se zvláštními potřebami, pomoc lidem s postižením, stavbu domu nebo osvětu při ochraně životního prostředí.

2) AmeriCorps (Americké sbory)

Program AmeriCorps nabízí řadu rozličných možností, jak se zapojit. Může se jednat o dobrovolnou práci na částečný úvazek v místě bydliště, ale může to být i služba na plný úvazek někde jinde. Členové tohoto programu dostanou vedení a trénink, aby co nejlépe přispěli svým talentem, zájmy a možnostmi a následně pomáhají více než 3 tisícům neziskových organizací a dalších iniciativ.

3) Learn and Serve America (Uč se a pracuj pro Ameriku) 

Pomocí tohoto programu mohou získat podporu školy a další vzdělávací instituce, které zapojují studenty do výuky prostřednictvím služby (service-learning). Cílem je využít dobrovolnou práci jako prostředku pro učení se. Studenti tak rozvíjejí akademické dovednosti a zároveň posilují komunity prostřednictvím dobrovolné práce.

Fungování dobrovolných programů přiblíží také krátká videa na you tube kanálu CNCS. 

Etika fundraisingu

Už jsem psal o AFP, která sdružuje jednotlivce i organizace, které generují příjmy pro rozličné charitativní účely. Všech 30 tisíc členů AFP musí respektovat Kodex etických zásad a standardů AFP, jehož cílem je podpořit etický fundraising.

Jak si má počínat fundraiser?

Vedle etických zásad AFP pomohlo zformulovat také 5 univerzálních principů dárcovství (viz zde), které odrážejí významnou úlohu fundraiserů při rozvoji filantropie a aktivního občanství. Tyto principy tvoří:

•    Čestnost: Fundraiseři by měli vždy jednat čestně a poctivě, aby byla chráněna důvěra veřejnosti a dárci ani příjemci daru nebyli oklamáni.

•    Respekt: Fundraiseři by měli vždy jednat s respektem ke své profesi a organizaci a s respektem k důstojnosti dárců a příjemců daru.

•    Integrita: Fundraiseři jednají otevřeně a zohledňují svou zodpovědnost za důvěru veřejnosti. Měli by otevřeně informovat o jakémkoli aktuálním či potenciálním střetu zájmů. Mají také povinnost vyhnout se jakémukoli osobnímu nebo profesnímu selhání.

•    Empatie: Fundraiseři pracují způsobem, který podporuje jejich záměr a povzbuzuje ostatní k tomu, aby respektovali stejné profesní standardy a závazky. Měli by si vážit soukromí jednotlivce, svobody volby a rozmanitosti všech forem.

•    Transparentnost: Fundraiseři poskytují včasné, jasné a srozumitelné zprávy o své práci, o tom jak je nakládáno s dary i o nákladech a výdajích.

Zaujalo mě, že jedním z jednoznačných principů, které se zdají být jednoznačně přijímány a se kterým jsme se setkali nejen u AFP, ale také v Utahu u FRCI je zásada, že fundraiser měl za svou práci dostávat pevnou mzdu a ne být vyplácen z podílu na získaných prostředcích. Cílem má být ochrana neziskové organizace, aby se jako v případě veleúspěšné britské kampaně Wishing Well Appeal for Great Ormond Street Children’s Hospital nestalo, že fundraiser bude dostávat podíl ze zisku ještě i 20 let poté, co kampaň skončila. Na druhou stranu ale musím říci, že právě u této dětské nemocnice odvedl fundraiser skvělou práci s nízkými náklady, takže se to jistě vyplatilo i nemocnici.

Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere?

S etikou dárcovství souvisí i otázka, jaký dárce je pro organizaci přijatelným partnerem a kde by přijetí daru mohlo jít proti misi organizace. Tak například spolky žen proti alkoholu za volantem nepřijímají finance od prodejců lihovin nebo ekologické organizace od firem, které významnou měrou přispívají ke znečištění životního prostředí. Zároveň se ale každé organizaci může stát, že se dostane do situace, kdy jí byl nabídnut dar, ale zároveň si není jista, jestli jej může přijmout.

Takovým příkladem může být nabídka daru ve výši 350 000 liber, kterou dostala v roce 1997 Oxfordská univerzita od Gerta Rudolpha Flicka. Přestože by takový dar pomohl zvýšit úroveň studia a zabezpečit univerzitu, rozhodla se škola nakonec peníze odmítnout kvůli spojení Flickovy rodiny s nacisty.

Zjednodušit rozhodování by neziskové organizaci měla jasně definovaná politika ohledně toho, jaký dárce je pro ni nepřijatelný. Ani ta ale pravděpodobně v hraničních případech jasné řešení nedá.

Jaká práva má dárce?

Co myslíte, jaká je primární motivace lidí, aby finančně přispěli neziskové organizaci? Je to zaměření dané neziskovky? Jsou to daňové úlevy, které může dárce uplatnit? Podle Scotta Hansena zakladatele Rady pro fundraising (FRCI), se kterým jsme měli možnost se před několika dny setkat v Salt Lake City,  je to jinak: „Primárné motivací k tomu, aby lidé dané organizaci darovali, je to, že jsou jí o příspěvek požádání. Teprve až na druhém místě je zaměření dané organizace a daňové bonusy jsou až daleko za předchozími.“ Tato zkušenost ukazuje důležitost fundraisingu jako takového. Rozvoj dárcovství má v USA dlouhou tradici, je velmi profesionalizován a důležitou roli zde hraje autoregulace prostřednictvím etických kodexů.  

Rozvinutá filantropie

Na rozdíl od České republiky, kde jsou pro většinu neziskových organizací nejdůležitější příjmy z veřejných rozpočtů, v USA hrají velmi podstatnou roli právě dary jednotlivců a firem (dotace z veřejných rozpočtů tvoří v USA jen 9% příjmů neziskových organizací). Celkově sice příjmům neziskového sektoru vévodí z více než 70% platby za poskytnuté služby a výrobky, toto číslo však určitým způsobem zkreslují především velké instituce jako jsou školy, nemocnice, divadla nebo muzea. Příspěvky od privátních dárců tak sice tvoří „jen“ 12,5% celkových příjmů, pro řadu organizací jsou ale příjmem zcela převažujícím.

Velmi zajímavé je to, že naprostou většinu (77,3%) darů tvoří příspěvky fyzických osob. Pokud bychom mezi ně započítali i odkazy formou závěti, dostáváme se dokonce k číslu 85% všech darů. Příspěvky firem a granty nadací tak tvoří jen menší podíl (5,2, resp. 9,8%).

Základní práva donora?

Pokud se má Američan rozhodnout, zda neziskové organizaci, která jej právě oslovila, přispěje nebo ne, co mu může rozhodování usnadnit? Například to, na kolik má dané organizace propracovanou politiku ohledně dárcovství, zda má vypracovaný kodex dárcovství a zda je ona nebo fundrasiser, kterého si najala, členem odborné asociace jakou je například AFP.

AFP už více než 50 let podporuje důvěru dárců, jakož i efektivní a etický fundraising. Aby dárci, kteří finančně podporují neziskové organizaci, věděli, co mají právo očekávat od organizace, které finančně přispějí, iniciovala AFP vznik Listiny práv donora. Podle ní má každý dárce právo:

1)    Být informován o misi organizace, o způsobech, jakými organizace chce využít darované prostředky a o její způsobilosti využít dar efektivně k zamýšlenému účelu.
2)    Znát totožnost členů správní rady organizace a očekávat, že tito budou obezřetně vykonávat dozor nad fungováním organizace.
3)    Na přístup k nejčerstvějším finančním informacím.
4)    Být si jistý, že dar bude použit pro účel, za kterým byl poskytnut.
5)    Na přiměřené uznání a ocenění.
6)    Být si jist, že s informací o dárcovství bude nakládáno s respektem a důvěrností vyžadovanou zákony.
7)    Očekávat profesionální přístup od všech jednotlivců reprezentujících organizaci.
8)    Být informován o tom, zda ti, kdo žádají o dar, jsou dobrovolníci, zaměstnanci organizace nebo najatí zástupci.
9)    Mít možnost, aby jeho jméno bylo vymazáno z jakéhokoli mailing listu, který by organizace chtěla s kýmkoli sdílet.
10)    Mít možnost se v souvislosti s poskytováním daru na cokoli zeptat a obdržet rychlou, pravdivou a otevřenou odpověď.

K pravidlům, která AFP vyžaduje po samotných fundraiserech, se dostaneme v příštím příspěvku.

Udělej si sám aneb síla neziskového sektoru v USA

„Federální vláda je dobrá jen ve dvou věcech: v ničem a v přehnaných reakcích.“ glosuje daňový expert washingtonské Asociace profesionálních fundraiserů (AFP) pro Američany typickou snahu po minimalistickém státu.

Právě začal náš třítýdenní program zaměřený na management neziskových organizací. Toho se mohu účastnit, neboť jsem společně s leadery neziskových organizací z dalších 18 zemí světa dostal pozvání k účasti v programu IVLP, v rámci kterého už 60 let usiluje vláda USA o rozvoj vzájemného porozumění mezi Američany a dalšími národy. I my tak máme možnost v rámci tři týdny trvajícího pracovního pobytu poznat blíže americkou společnost a politické i kulturní vlivy, které ji formují.

Víme sami nejlépe, co je potřeba

Vedle dalších typických charakteristik americké společnosti, jako je vysoký počet věřících nebo důraz na individualitu a práva a svobody jednotlivce (mezi které patří jak velmi široce pojímaná svoboda projevu, tak i pro Evropana těžko pochopitelné trvání na právu vlastnit zbraň), je právě nedůvěra v to, aby se o problémy jednotlivců a komunit staral stát, zásadní pro pochopení neuvěřitelně silného amerického neziskového sektoru.

Podle Akrama Eliase, odborníka na americký politický systém a společensko-kulturní fenomény, charakterizuje Američany tendence „My známe problém, my známe řešení.“ Tato tendence, která zároveň znamená převzetí odpovědnosti za problémy, které nás obklopují, pak vede k tomu, že Američané mají potřebu se organizovat v rozličné formy neziskových organizací. Decentralizované, ale organizované formy svépomoci, prostřednictvím kterých v Novém světě vznikaly nemocnice, školy i vězení, ostatně zaujaly už francouzského historika Alexise de Tocqueville, který o své návštěvě USA, kterou podniknul v roce 1831, referuje v díle Demokracie v Americe.

Ekonomická síla

Dnes je u federálního daňového úřadu (IRS) registrováno asi 1,6 milionu organizací. Církevní kongregace, kterých je více než 300 tisíc, a malé místní asociace se přitom registrovat nemusejí. Neziskové organizace se podle své oficiální mise a programových aktivit třídí do více než 600 kategorií, nejvíce z nich ale zahrnují sociální služby (26%), církevní organizace (22%) a vzdělávací instituce (15%). Mezi jejich hlavní role patří podpora občanské angažovanosti, sociální péče, podpora kultury a církevních aktivit, vedle toho ale mají neziskové organizace také nezanedbatelný ekonomický vliv.

V roce 2008 neziskové organizace v USA zaměstnávaly 13,5 milionu lidí a 543 miliard dolarů vyplacených na mzdách tvořilo téměř 10% všech mezd. Tato čísla přitom nezapočítávají dobrovolníky, kterých je také obrovské množství. Podle washingtonského Městského institutu tak neziskové organizace přispívají k 5% k americkému HDP. To už je síla, se kterou je potřeba počítat.